A new ProZ.com translation contests interface is currently in development, and a preview contest is underway. Click here to visit the new interface »

Previous ProZ.com translation contests

English » Czech - 4 finalists


Sandhu, Sukhdev 343 words
Winters used to be cold in England. We, my parents especially, spent them watching the wrestling. The wrestling they watched on their black-and-white television sets on Saturday afternoons represented a brief intrusion of life and colour in their otherwise monochrome lives. Their work overalls were faded, the sofa cover—unchanged for years—was faded, their memories of the people they had been before coming to England were fading too. My parents, their whole generation, treadmilled away the best years of their lives toiling in factories for shoddy paypackets. A life of drudgery, of deformed spines, of chronic arthritis, of severed hands. They bit their lips and put up with the pain. They had no option but to. In their minds they tried to switch off—to ignore the slights of co-workers, not to bridle against the glib cackling of foremen, and, in the case of Indian women, not to fret when they were slapped about by their husbands. Put up with the pain, they told themselves, deal with the pain—the shooting pains up the arms, the corroded hip joints, the back seizures from leaning over sewing machines for too many years, the callused knuckles from handwashing clothes, the rheumy knees from scrubbing the kitchen floor with their husbands' used underpants.

When my parents sat down to watch the wrestling on Saturday afternoons, milky cardamon tea in hand, they wanted to be enter­tained, they wanted a laugh. But they also wanted the good guy, just for once, to triumph over the bad guy. They wanted the swaggering, braying bully to get his come-uppance. They prayed for the nice guy, lying there on the canvas, trapped in a double-finger interlock or clutching his kidneys in agony, not to submit. If only he could hold out just a bit longer, bear the pain, last the course. If only he did these things, chances were, wrestling being what it was, that he would triumph. It was only a qualified victory, however. You'd see the winner, exhausted, barely able to wave to the crowd. The triumph was mainly one of survival.







Entry #1 - Points: 37 - WINNER!
Jana Zajicova
Jana Zajicova
Czech Republic
Anglické zimy bývaly studené. My, hlavně tedy mí rodiče, jsme je trávili sledováním zápasu. Přenosy, které každou sobotu odpoledne sledovali ve své černobílé televizi, představovaly krátký záblesk života a barvy v jejich jinak suchopárných životech. Jejich montérky byly vybledlé, dlouhé roky nevyměněná pokrývka gauče také, bledly i jejich vzpomínky na lidi, kterými byli, než přišli do Anglie. Mí rodiče, celá jejich generace, odedřeli nejlepší roky života v továrnách za pár šupů. Jejich život, to byla lopota, zdeformovaná páteř, chronická artritida a sedřené ruce. Zatnuli zuby a tu bolest vydrželi. Jinou možnost ani neměli. Ve své mysli se snažili vypnout. Ignorovat opovržení kolegů, nevypěnit při posměšném kvákání předáků, indické ženy se držely a nic si nedělaly z manželových facek. Vydržet tu bolest, řekly si, zvládnout ji, tu bolest vystřelující do paží, ty odepsané kyčelní klouby, ty prudké křeče v zádech, které si odnesly z mnohaletého ohýbání nad šicími stroji, ty mozolnaté klouby na rukou, za něž vděčily praní prádla, to revma v kolenou z drhnutí kuchyňské podlahy manželovými vyřazenými spodkami.

Když mí rodiče v sobotu odpoledne se šálkem kardamonového čaje ochuceného mlékem zasedali ke sledování zápasu, chtěli se bavit, chtěli se smát. Ale také chtěli, aby také někdy dobro vyhrálo nad zlem, alespoň jednou. Chtěli, aby ten naparující se, řičící surovec dostal, co mu patří. Modlili se, aby to ten sympaťák, který bezmocně ležel na podlaze s prsty v dvojnásobné páce nebo se s bolestivou grimasu držel za ledviny, nevzdal. Kéž by tak vydržel ještě chvíli, zvládl bolest a přestál to kolo. Kdyby se mu to povedlo, třeba by vyhrál; takový je přece zápas. Ale bylo to jen relativní vítězství. Vidíte vyčerpaného vítěze, který stěží sebere síly, aby zamával davu. Jeho vítězstvím je to, že přežil.



Entry #2 - Points: 24
Daniel Šebesta
Daniel Šebesta
Czech Republic
V zimě bývalo v Anglii chladno. Naše rodina, zvlášť pak moji rodiče, zimu trávila u televizních přenosů wrestlingu. Sledovali ho na černobílých televizorech vždy v sobotu odpoledne. Přinášel do jejich jinak šedivých životů krátké vpády živosti a barevnosti. Jejich pracovní kabáty byly vybledlé, přehoz na sedačce – po léta nevyměňovaný – byl vybledlý a bledly i jejich vzpomínky na lidi, jimiž byli před příchodem do Anglie. Moji rodiče, ba celá jejich generace, promarnili nejlepší léta svého života plahočením v továrnách za mizerné peníze. Život plný dřiny, život s pokřivenou páteří, chronickou artritidou, mozolnatýma rukama. Zatli zuby a bolest překonali. Nic jiného jim nezbývalo. V myšlenkách se snažili od toho všeho odpoutat, nevšímat si pohrdání kolegů, nevzpouzet se úlisnému kdákání mistrů a nedělat si starosti, když s Indkami jejich manželé zacházeli hrubě. Překonej tu bolest, říkali si, vyrovnej se s ní. Šlehající bolesti v pažích, unavené kyčelní klouby, záchvaty bolestí v zádech od dlouholetého naklánění nad šicími stroji, mozoly na rukou od ručního praní, revmatická kolena od drhnutí podlahy v kuchyni manželovými použitými spodky.

Když moji rodiče v sobotu odpoledne usedali ke sledování wrestlingu, s kardamomým čajem s mlékem v ruce, chtěli se bavit, chtěli se smát. Ale také chtěli, aby dobro – aspoň jednou – zvítězilo nad zlem. Chtěli, aby drsný vřeštící chvástal dostal, co zaslouží. Modlili se za toho dobráka, který tam ležel na celtě, se dvěma zachycenými prsty nebo svírající v bolestech ledviny, jen aby nepodlehl. Hlavně ať ještě chvíli vydrží, ať snese tu bolest, přečká tohle kolo. Když to dokáže, má – jak to ve wrestlingu bývá – šanci na vítězství. Byla to však jen omezená výhra. Vidíte vítěze, vyčerpaného, stěží schopného pokynout publiku. Vítězství se rovná přežití.



Entry #3 - Points: 15
Alena Jašprová
Alena Jašprová
Czech Republic
Zimy bývaly v Anglii chladné. Trávili jsme je, obzvlášť mí rodiče, sledováním zápasení. Zápasy, které sledovali na svých černobílých televizorech každé sobotní odpoledne, představovaly krátké barevné oživení jejich jinak stejně černobílých životů. Jejich pracovní oděvy byly vybledlé, potah sedačky – celé ty roky stále stejný – byl vybledlý a vzpomínky na to, jací byli před příchodem do Anglie, bledly také. Mí rodiče, stejně jako celá jejich generace, prožili své nejlepší roky života dřením se v továrnách za podřadný plat. Života plného lopoty, zkřivené páteře, chronické artritidy a zmožených rukou. Kousali se do rtů a snášeli bolest. Neměli jinou možnost. Snažili se nemyslet – nevnímat pohrdání spolupracovníků, držet se na uzdě před povrchním žvaněním předáků a, v případě Indek, nehněvat se, když je manžel fackuje. Snášej bolest, říkali si, vypořádej se s ní – bolest vystřelující do rukou, artrotické kyčelní klouby, záchvaty bolestí zad od mnohaletého ohýbání se nad šicími stroji, mozolnaté ruce z ručního praní prádla, revmatická kolena od drhnutí podlahy manželovými rozedranými spodkami.

Když si rodiče sedali v sobotu odpoledne k zápasům, s jemným kardamomovým čajem v rukou, chtěli být baveni, chtěli se smát. Ale také chtěli, aby pro jednou zvítězil dobrák nad tím špatným. Chtěli nafoukaného, řvoucího surovce, který dostane co proto. Modlili se za pana hodného, ležícího na plátěné podlaze ringu, chyceného do sevření dvěma prsty či držícího se v křeči na ledvinách, aby nepodlehl. Kdyby tak dokázal vydržet o chvíli déle, snést bolest, vydržet tento průběh boje. Kéž by tohle dokázal, šance na vítězství, zápasy jsou jaké jsou, tu byla. Nicméně, vítězství nebylo bez výhrad. Vítěz byl vyčerpaný, sotva schopný zamávat divákům. Vítězství hlavně znamenalo přežít.



Entry #4 - Points: 7
Tomas Bicek
Tomas Bicek
Czech Republic
Zimy bývaly v Anglii chladné. My, a hlavně moji rodiče, je strávili sledováním zápasu. Dívali se na něj na své černobílé televizi vždy v sobotu odpoledne a tytol chvíle představovaly krátký průnik života a barevnosti do jejich jinak jednotvárných životů. Pracovní oblečení měli vybledlé, přehoz pohovky - léta stejný - už dávno vybledl taky, vytrácely se i jejich vzpomínky na to, kým byli, než přijeli do Anglie. Mí rodiče, celá jejich generace, strávili svá nejlepší léta dřinou v továrnách za ubohou výplatu. Život plný otročiny, poničené páteře, chronické artrózy, pořezaných rukou. Zatínali zuby a snášeli bolest. Neměli na vybranou. V hlavách se snažili vypnout - ignorovat své spolupracovníky, nevzepřít se proti jalovému tlachání předáků a indické ženy se snažily nerozčilovat, když je peskovali jejich manželé. Překonej bolest, říkali si, vyrovnej se s ní - s bolestí vystřelující do celé paže, s poškozenými kyčlemi, s bolavými zády od letitého hrbení se nad šicími stroji, s odřenými kloubky od drhnutí oblečení v rukou, s revmatickými koleny od drhnutí podlah v kuchyni obnošenými spodkami manželů.

Když si mí rodiče v sobotu odpoledne sedli k zápasu, v ruce kardamonový čaj s mlékem, chtěli, aby je někdo bavil, chtěli se smát. Ale chtěli taky vidět, jak aspoň jednou ten hodný porazí zlého. Chtěli, aby ten chvástavý, zesměšňující násilník dostal na pamětnou. Modlili se, aby se ten milý chlapík, který tam ležel na žíněnce sevřený v kleštích nebo si držel ledviny bolestí, nevzdal. Jen ať vydrží ještě chviličku, snese bolest, dotáhne to do konce. Jen když tohle všechno vydrží, je šance, že vzhledem k povaze zápasu, nakonec zvítězí. Bylo to však opatrné vítězství. Vítěz se pak vyčerpaný sotva vzchopil k tomu, aby zamával obecenstvu. Odměnou za tohle vítězství bylo přežít.



« return to the contest overview



Translation contests
A fun way to take a break from your normal routine and test - and hone - your skills with colleagues.