ProZ.com translation contests »
1st Annual ProZ.com Translation Contest: "Awakening" » Czech to English » Entry by Jennifer Taylor


Source text in Czech

Translation by Jennifer Taylor (#7825)

Dělnický průvod se již blížil k náměstí. Nejdříve uviděla Ri změť barev. Rudá barva převládala, ale ze všech stran ji obklopo­vala modrá, zelená, žlutá. Byly to barvy modelů, standart, em­blémů, jež se odrážely na černém pozadí lidských postav. Téměř v každé řadě průvodu byly neseny portréty, velké podobizny vůdců nakreslené tuší na plátně, podobizny tak veliké, že Ri dovedla rozeznat i z výšky, která ji dělila od průvodu, Stalinovu tvář. Byla vždy stejná, proplétala se mezi barvami, přísná, ironicky se usmívající. Ri viděla nejlépe oči, oči přimhouřené v ironickém, trochu káravém, trochu shovívavém a povzbuzujícím úsměvu, a zdálo se jí, že ty oči míří na ni, Ri, ženu zahraničního inženýra v třetím patře cizinec­kého hotelu. Nemohla se vyhnout jejich pohledu, ztisíceronásobe­nému počtem. A lidský proud tekl, stále se objevovaly nové kolony, průvod byl nekonečný. Ri byla ohromena, zdrcena, ztichlá a nemohoucí. Bylo jí, jako by se dívala na smršť, na živel, který smete všechno, co mu stojí v cestě, lidí bylo tak mnoho, že nebyli již lidmi, nýbrž neznámou a nepochopitelnou silou, nadpozem­skou, nepostižnou. Ri ještě žije, protože se proud nemůže vzdout do takové výše a nemůže ji strhnout, ale Ri si myslí, že by to bylo přece jen možné, a drží se křečovitě okraje psacího stolu u okna. Nyní ví, že nemůže býti ani řeči o jakémkoli boji. Jak si připadá směšnou! Bojovat s vichřicí drtící všechno na své cestě! Je pokořena, tichá. Smíří se, udělá všechno, cokoliv. Půjde do továrny, bude třeba uklizečkou nebo dělnicí, bude tahat prkna na továrním dvoře nebo stát u soustruhu, nyní je všechno skončeno. Bude sloužit, pokorně sloužit tomuto světu, nemůže se ubránit, chce jen žít. Žít jako nejnižší z nejnižších, žít, dýchat a jíst. Není boje, není smíru, zbývá jen služba. Může se vykoupit ze své samoty jen pokorou, nemůže se ani skrýt, ani uzavřít, není takové skrýše ani brlohu, kam by nedopadly ty přihmouřené jestřábí oči z podo­bizen. Avšak milovat tento svět jako Robert, milovat tento svět nemůže, copak je možno milovat vichřici, copak je možno křičet na bouři, aby se zastavila?